#hash-angrybeards#
Tak jo. Změna. Velký slovo, co? Všichni o ní furt melou. Novoroční předsevzetí, pondělní diety, „až bude ten správnej čas“. Bullshit. Absolutní, neředěnej bullshit. Jsme líný lemry, co se bojí hnout zadkem. Čekáme na co? Na znamení z nebes? Na to, až nám doktor řekne: „Hele, vole, jestli nezačneš něco dělat, tak máš po ptákách“? 
A víš, co je největší vtip? Že my víme, co máme dělat. Máme tunu plánů a divokejch snů:
- Jednou si otevřu hospodu.
- Jednou požádám starou o ruku.
- Jednou přestanu kouřit a začnu běhat.
- Jednou, jednou…
- Jednou.
Zní to jak z pohádky pro blbce. Proč to kruci neuděláme hned?
Protože ten první krok...
je prostě svině.
Je to jako stoupnout si na kraj útesu a čučet dolů. Sevře tě strach. Žaludek staženej kurtou, v krku knedlík.
Co když to nevyjde? Co když se ti budou kámoši tlemit? Co když zjistíš, že jsi moc měkkej?
Představ si tohle. Klečíš před ní, potíš se jak dveře od chlíva, v kapse prstýnek za tři a půl vejplaty a snažíš se ze sebe vysoukat tu jednu větu. Hrůza, co? Nebo ten moment, kdy jdeš za šéfem říct, že končíš a jdeš si plnit bláznivej sen o dílně na vyřezávaný trpaslíky. Nebo když zahodíš poslední krábu cíček a víš, že teď tě čeká už jen peklo.
To jsou ty momenty. Ty první kroky, ze kterejch maj i dospělí chlapi nahnáno, jako by byli ještě mladý zobáci a před nima matura z matiky.
Been there, done that
A víš ty co? Taky jsme si nedávno jeden takovej „první krok“ střihli. Spojili jsme se s Botasem. Jo, čteš správně. Banda třebíčskejch vousatejch magorů, co si dělá prdel z koulí a potu. A vedle nás legenda českýho obuvnictví, co šije boty tak dlouho, že v nich naši sportovci vyhrávali první medaile.
Zní to jako vtip, co?
Taky jsme si říkali.
Měli jsme strach?
Jasně, že jo.
Co když to poserem? Co když nás pošlou k čertu? Co když zjistíme, že jediný, co umíme, je blbě kecat a ďoubat se v bírdu?
Ale pak jsme si řekli: „No a co.“
Změna nezačíná plánováním v Excelu. Začíná tím, že se prostě zvedneš a uděláš to. I kdyby to byla sebevětší kravina.
A víš co? Collab s Botasem kravina nebyla.
Vznikly díky němu tyhle... Vousatý kecky.
Jo, jsou chlupatý. Maj koule. A hlavně – jsou symbolem toho, že jsme se do toho obuli. Že jsme udělali ten první krok. Jsou to poctivý botasky z kůže, ale s engrybírdím podpisem. Můžeš si na ně plácnout výměnný sucháče – buď s naším logem, když se cejtíš nasraně, nebo s logem Botas, když chceš ukázat, že máš vkus. Sladěný tkaničky jsou samozřejmost, stejně jako naše sejvry proti smradu z nohou a bot.
A protože víme, že život není jen o botách, přihodili jsme k nim i Oboustrannej pásek. Jedna strana hodnej kluk, druhá... no, pěkně naštvanej kluk. Protože změna stylu je taky změna. A pokud se ti základní výbava Kecek zdá málo, můžeš si k nim dokoupit Tuning kit s dalšíma barvama a povýšit customizaci na úplnej nesmysl. Tvoje boty, tvoje plátno.
Kopačka do zadku & Lék na gaučový trenérství
A proč ti tohle vlastně vykládáme? Protože tyhle boty nejsou jenom futrál na nohy. Fungujou jako takovej... wake up call, budíček. Kopačka do zadku. Kdykoli si je vezmeš, zabliká ti v hlavě kontrolka: Přestaň čekat.
Ten „správnej čas“ je teď. Dokonalej plán neexistuje. Je jenom první krok. Začít. Ať už to znamená cokoliv.
A protože nejsme jenom kecalové, co prodávaj boty s chlupama, rozhodli jsme se zaútočit na českej národní sport – pověstný gaučový trenérství. Všichni přesně víme, jak by to měli dělat ostatní, ale sami máme problém si ráno aspoň ulíznout vejry.
Proto otevíráme Poradnu „První krok“.
Nejbizarnější televizní poradnu z devadesátek. Absurdní rady odborníků, co by sami potřebovali terapii, a diagnózy stanovený na základě barvy ponožek.
Takovej přepal, že tě přesvědčí vyskočit z gauče, protože udělat sebevětší kravinu na světě je furt stokrát lepší než hnít na místě.
Nevěříš? Zeptej se našeho prvního klienta. Jo, toho týpka s botou místo hlavy – Pana Boty. Přesně jemu naši odborníci poradili... A první krok fakt udělal! Další dotazy budeme losovat z Vousatý kecky, klidně pošli i ten tvůj.
Sleduj Poradnu na našem Facebooku a Instagramu. Bude to bolet. Hlavně bránici.
První krok ke změně
Takže... co z toho plyne? Život je krátkej na to, abys přešlapoval na místě a čekal na zázrak. Jo, první krok je těžkej. Možná brkneš. Možná si rozbiješ tlamu. No a co? Aspoň budeš vědět, žes to zkusil. Žes nebyl jenom další ovce ve stádě, co čeká, až ji někdo strčí.
Obuj se do toho. Obrazně, nebo doslova ve Vousatejch keckách.
Zvládneš to.
Jasný? Tak fajn. A teď už padej a jdi něco změnit. *mike drop*