#hash-angrybeards#
Vousy jsou součástí celý naší historie. Každý muž, který je v minulosti pamatován, měl nějaký to dočinění s vousy. Navíc jsou spojeny se ctí a společenským statusem. Například v novověku bylo dotýkání se vousů jinýho muže urážkou a řešilo se duelem. Když Otta Veliký říkal něco důležitýho nebo významnýho, přísahal na vlastní vousy.
Kromě zvýšení sexappealu mužskýho pohlaví, jsou fousy taky symbolem chlapský dominance a představují určitou prestiž osobnosti.
Vlasy obličeje jsou taky spojovány se zralostí a povědomím. Studie z roku 1990 zjistila, že muži s vousy jsou považováni za schopnější. Z další studie, konkrétně od Nigela Barbera, vyplývá, že vousatí muži jsou základními stavebními kameny pro životaschopnost a manželství. To znamená, že existuje přímá souvislost vousů a sociologickým mužským významem.
Kromě těchto hluboce zakořeněných vjemů spojených s vousy, je pěstování bírdu způsob, jak se odlišit od nespočtu holobrádků. Ale zpátky na stromy, pojďme to vzít hezky chronologicky od prvopočátku.
Vousy starověku
V hlubokým starověku to byl vousáč vedle vousáče. Muži nosili plnovousy až pod prsa. Například u Hebrejců byl pěkný a upravený vous známkou svobodného muže. Proto už tehdy o vous důsledně pečovali různými vonnými mastmi a oleji. Naopak pokud si muž vous oholil (což bylo považováno za strašlivou hanbu), nebo se o vous nestaral, rval si ho, či dokonce úmyslně znečišťoval popelem, byl to výraz hlubokého smutku nebo revolty. Jako známý vousáče týhle doby můžeme zmínit např. krále Šalamouna nebo dramatika Sofokla.
Platily i výjimky, například otroci nesměli nosit vousy a vojáci se holili z čistě praktických důvodů. Při bitvě se sokem totiž hrozilo, že protivník vousatého válečníka skolí za vousy k zemi.
Vojenská holobrádkost se ale postupem času stala módní i v politických a měšťanských kruzích, a tak například podobiznu Caesara nikdy neuvidíte s vousy. V tý době bylo první odnětí vousů římskému mladíkovi (teda spíš chmýří na bradě, abychom byli historicky přesní), dokonce považováno za důležitý svátek v jeho životě - oholený vousy/chmýří se pak obětovaly v ohni některýmu z božstev.
Ve starověkým Egyptě byl u vyšších vrstev a panovníka módním trhákem No.1 kozí bradka, nebo jen muška a samozřejmě dohola vyholená hlava. Otroci museli být holobradí.
A co na to středověk?
Ve středověku každý, kdo nechtěl být upálený na hranici, musel držet hubu a krok s církví. Ta kázala holý brady, ba se začali montovat i do vlasů. Typickým příkladem jsou vyholený kolečka na temenech hlav mnichů. Světlou výjimkou byly příklady z řad vladařů: Karel IV., Jan Lucemburský nebo Václav IV.
Ve středověku se v těch pramálo případech objevovalo hlavně strniště, ale to už člověka automaticky cejchovalo na spodinu společnosti, pochybnou existenci nebo kriminálníka. Pruský král Fridrich I. byl dokonce taková mazaná hlavička, že nošení vousů sice nezakazoval, ale kdo je měl, musel z nich platit daň.
Novověk: světlo na konci tunelu
Začátkem novověku se vousům zase začalo blýskat na lepší časy. Opatrně se objevovaly na bradách především lidí z umělecký branže (třeba Michelangelo si nechával narůst plnovous), buřičů tehdejší doby, kteří byli trnem v oku vládnoucího režimu (jako třeba Honza Hus), ale postupně si našly i místo u můžu vyšších vrstev. Naprosto zásadní revoluci do fousáčský komunity přinesl až počátkem renesance papež Julius II., který si hrdě pěstoval plnovous až na prsa. Od tý doby už nebylo společenskou hanbou nosit vousy jakýkoliv délky a stylu.
Další módní vlna přišla až o víc než sto let později ve 2. polovině 17. století. Velkým hitem se stal styl "na mušketýra", tedy upravený knírek (nebo taky frňous, chceš-li) doplněný kozí bradkou. Asi za nejznámějšího nositele můžeme považovat lstivého kardinála Richelieu.
Mušketýři chodili po světě ale jen necelých 50 let, než je ve velkým začal vytlačovat trend velkých těžkých paruk (pro zajímavost, první paruky vážily kolem 4 kilogramů a zrod týhle módy se připisuje Anglii). Skrz tyto ohavnosti, ze kterých se jen pařila hlava, byly vousy opět utlumeny a muži nosili vyholený tváře. Tento styl byl populární napříč celou Evropou. Typickým představitelem je Ludvík XIV.
Další změnu začala diktovat až Francie, kdy buržoázie odhodila paruky a pánové si nechávali růst delší vlasy, který si vzadu splétali do copánku. Vlasy na boku hlavy si obyčejně natáčeli do loken, který jim sahaly do úrovně uší (třeba se koukni na takovýho Washingtona nebo Dantona). Se změnou kadeřnickýho stylu ovšem nepřišla změna ve vousech, chlapi pořád zůstávali holobradí.
Až ke konci 18. století se začala Anglie vymaňovat z tohoto zažitého stereotypu. Sirové si nechávali růst lícní vousy (také označované jako favoris), který se v průběhu času prodlužovaly až k bradě (a někdy i pod ni). Tváře zůstávaly ale precizně oholeny. A tak, milé děti, vznikla móda kotlet. Nosili je všichni, od vojenských generálů, skladatelů (Čelakovský), přes významné politiky (Palacký) až po obyčejný lid. Holobradí byli tehdy už jen lokajové, herci a římskokatoličtí kněží.
Licousy bavilo chlapy nosit celý 19. století, až jim udělalo přítrž 20. století. To nastoupila opět móda plnovousu (spíš tedy kratšího, který kopíroval rysy obličeje), v kombinaci s narostlým knírem, na který se dbalo více než v minulosti (koukni například na fotky Smetany, Dvořáka nebo Nerudy). Taky se na bradě sem tam objevil Mušketýr (případně kombinace kníru a plný bradky), nebo jen čistě mohutný frňous.
Když začalo válečný období, chlapi začali vousy zase shazovat a povětšinou si nechávali růst pouze knírky různých velikostí a tvarů, nebo si rovnou oholili celou bradu.
Poválečný komunistický období bylo ve Východním bloku ve znamení holých tváří a krátce zastřižených vlasů. Kdo byl mánička, vybočoval ze systému a byl bit.
Z orientu moc dochovaný historie, jak tam šla móda vousů, nemáme. Víceméně jsou tam ale styly stále konstantní, jak je známe i dnes. V arabských zemích se tedy jedná většinou o plnovous po celý bradě (neb je pro muslimy vous posvátný) a v Turecku a Indii jsou na obrázcích zachyceny různý styly knírů - od mohutnýho koštěte pod frňákem až po precizně zatočený tenký špičatý knírek trčící daleko do stran. Tyto kníry bývaly doplněny muškou nebo kozí bradkou.
A co současnost?
V současný společnosti se nedá říct, že by byla nějaká hlavní módní vlna, kterou by všichni následovali. Některý styly jsou populárnější víc, některý míň. Když vyjdeš na ulici s licousy, nejspíš obdržíš nejeden zvídavý pohled. Nadace Movemberu zase těží z toho, že ani kníry v dnešní době nejsou tak populární jako kdysi, a proto když si ho v průběhu listopadu necháš narůst, určitě taky obdržíš nejeden dotaz od nezasvěcených, co to má sakra být.
Obecně lze ale díky novým barberským nástrojům, jako jsou různý druhy strojků a přesný shavetty/břitvy, říct, že u strnišť a vlasů jsou populární fade styly. U vlasů navíc bývá už celkem běžný vyholení nějakýho konkrétního tvaru/obrazce shavettou. Plnovousy jsou zpravidla upravený a na koncích mohou být i střižený do ostrýho tvaru. Určitě se v drtivý většině případů objevují v kombinaci s upraveným knírem.
A jedna filozofická otázka na závěr: nejsou fousy snad jen trendem, který zase brzy pomine?
Za nás zcela jistě ne! Dřív se chlapi museli potýkat pouze s ostatními muži ve svých venkovských komunitách. Nyní, když se internet stal hlavním proudem informací, sociální média určují obecnou představu o tom, jak by měl vypadat správný muž. Všichni najednou ví, co by správný chlap udělal, jak se chová a jak vypadá. Jednou je to tak a za měsíc zas onak. Právě v tuto dobu je nutný stát si za svým vousem a nenechat se zviklat. Buď svůj a správně vousatý, protože právě tak sdělíš něžnýmu pohlaví to, že jsi trpělivý, rozvážný a cílevědomý. A nic si nedělej z toho, když zrovna jednomu poupátku tvoje brada nevoní, však ona se spálí s průměrným „správným“ chlapem.
#VousIsNotTrend
Zůstaň alfasamcem and let the beard grow!
.jpg)
Přesně na tyhle dvě věci je 
